Otázky a odpovědi: Proč mají dominantní a submisivní lidé potíže se vzájemnou komunikací?

Příliš velký hierarchický rozdíl mezi partnery znemožňuje komunikaci. Tím v podstatě vztah zničí. Při velkém hierarchickém rozdílu si submisivní jedinec netroufá dát najevo své pocity. A dominantní jedinec si často své pocity nechává pro sebe. Protože partneři nevědí, jak je právě tomu druhému, nemohou společně řešit problémy a navzájem se podporovat v obtížných situacích.

Submisivní jedinec se v podstatě neodvažuje dávat najevo, co cítí. Potlačuje své nepříjemné pocity. Při dostatečně velkém hierarchickém rozdílu se ani „neodvažuje“ si tyto pocity uvědomovat. V situaci podřízeného není možnost změnit některé skutečnosti a nezbývá, než pokusit se vydržet. Nejsou vyslyšeny pocity, které říkají, že něco není v pořádku, že se osobě ve skutečnosti nedaří dobře. To neznamená, že by špatné okolnosti přestaly existovat. Po určité době se projeví následky v psychice jedince například jako psychické problémy (např. deprese) nebo zdravotní problémy (únava, poruchy imunity, vleká zánětlivá onemocnění).

Velký hierarchický rozdíl je příčinou zkreslování informací, ačkoliv partneři si této skutečnosti nemusí být vědomi. Pan ředitel neříká panu vrátnému vše, co ví. Podvědomě informace přehodnotí. Pan vrátný se dozví jenom to, o čem si pan ředitel myslí, že se hodí, aby to pan vrátný věděl. Pan vrátný se neodváží zeptat pana řiditele na určité věci. Takové jednání je zcela přirozené, avšak může znemožnit společné soužití ve vztahu.

Otevřenou přímou komunikaci nelze nikomu nařídit. Silnější tlak takovým směrem může způsobit, že submisivní člověk na problém „zapomene“, vytěsní jej, přestane si ho být vědom. Jedná se pravděpodobně o podvědomou obrannou reakci. Řešením je snížit tlak a snížit hierarchický rozdíl. Nejedná se přitom o změnu vzájemného postavení partnerů. Situaci si lze představit jako na teploměru, mezi 0°C a 15°C je větší rozdíl než mezi 10°C a 15°C, ale 15°C nepřestává být více než 10°C.

Dominantní lidé si často myslí, že nemohou dát své pocity najevo. Dominantní osoby, které jsou zároveň i dominantní v sexu (D/s), se často domnívají, že by se znemožnili před ostatními členy komunity či před svými potenciálními partnery, kdyby dali najevo pocity. V pornografických materiálech bývají „dominanti“ a „dominy“ líčeni jako pevná osoby ovládající své podřízené „otroky“ v každé situaci. Takto stylizovaně se také někdy lidé na srazech chovají. Je snadné získat dojem, že dominant/domina nepociťuje strach, smutek, bolest, nejistotu. Dominantní lidé mohou považovat za vyloučené říct partnerovi, že například neznají jednoduché rychlé východisko z určité situace. Tím se připravují o možnost podpory a pomoci ze strany partnera. Protože jej neinformují o tom, jak se cítí, mohou jeho chování považovat za neadekvátní dané situaci a mohou se cítit ve vztahu nepochopení. Svému partnerovi však nedali šanci vhodně reagovat. Ten si je mnohdy vědom, že není vše v pořádku, nemůže však jednat. Nezná důvod nespokojenosti svého protějšku. Je vystaven zvyšujícímu se stresu. Submisivní lidé v takové situaci většinou hledají chybu v sobě. Pociťují silnou vinu za vzniklou situaci a mají strach. Dominantní partner se v jejich očích stává nevypočitatelný. Dominantní jedinec se také ocitá pod vlivem zvyšujícího se stresu, neboť rovněž potlačuje určité emoce. Dlouhodobě potlačované nesdělené emoce mohou vést k ukončení vztahu.

Udržování partnera v určité nejistotě mohou rovněž dominantní jedinci používat jako prostředek k udržení nebo zvyšování svého hierarchického postavení. Takto uměle udržovaný rozdíl v hierarchickém uspořádání však nevede k trvalejšímu vztahu, v němž budou oba partneři spokojeni. Navíc napětí vyvolané nejistotou může poškodit psychiku submisivního jedince, neboť je formu psychického týrání.

Pro jedince, kteří preferují podřízené a nadřízené chování jen v rámci sexuálních interakcí, je snazší s partnerem komunikovat, neboť skončí-li interakce, končí také nerovné hierarchické postavení, a oni si mohou s partnerem promluvit bez zábran.