Otázky a odpovědi: Čím mohou být nebezpeční lidé zaměření na sadomasochistické praktiky (fyzické SM)?

Jedinec může v průběhu sadomasochistického sexuální interakce ztratit nad svým chováním kontrolu nebo se přestane chtít ovládat. Část jedinců působí druhým skutečnou bolest úmyslně. Tito lidé neberou ohled na limit partnera při sexuálních praktikách. Jejich cílem není „obsluhovat“ někoho tak, aby si praktiku užil. Mohou se však takto tvářit. Bolestivou a nepříjemnou praktiku mohou svému partnerovi odůvodňovat jako „oběť pro pána“, nebo „nutnou poslušnost“. Často mohou působit partnerovi bolest i mimo sadomasochistické sexuální interakce. Například trestají rákoskou partnera za pozdní příchod, ačkoliv tento trest není vnímán druhou stranou jako příjemná erotická praktika.

Sadisticky zaměření jedinci mohou působit druhým úmyslně také psychickou bolest. Někdy se takto chovají i osoby s tendencí k dominanci, které se snaží získat nadvládu. Častá jsou tvrzení typu „mám tě rád, ale tohle nesnesu“, po kterých následuje trest. Za značně nebezpečné lze v tomto směru považovat osoby sadisticky zaměřené, kteří trpí zároveň narcistickou poruchou osobnosti.

Některé sadistické osoby ke svému sexuálnímu vyžití cíleně vyhledávají submisivní jedince, protože mohou snadno zneužít jejich ochoty vyhovět a jejich neschopnosti bránit se. Následně si vynucují sexuální styk pod různými záminkami nebo se sexuálně vzrušují utrpením partnera. Napomáhá jim v tom fakt, že se většina z nich chová částečně dominantně. Osoby submisivní v sexu je mohou považovat za svůj vysněný „dominantní“ protějšek a nerozpoznají včas jejich sadistické sklony. Osoby submisivní ve vztahu k partnerovi nebo osoby submisivní v běžném životě může sadista také svým „dominantním“ chováním přitahovat. V takové situaci jedinec, který rád působí druhým bolest (sadista), týrá partnera pod záminkou svého nadřazeného postavení. Do této kategorie spadají také bolestivé sexuální praktiky provozované jako vynucování si respektu. Úmyslné působení psychické nebo fyzické bolesti submisivnímu, psychicky závislému partnerovi je pravděpodobně značně rozšířeným případem týrání.

Některé osoby nepoužívají pod různými záminkami ochranné prostředky nebo požadují sexuální praktiky způsobem, který nevyloučí možnost nakažení HIV. Existují však i další infekční onemocnění, která sice většinou nekončí smrtí, ale mohou velmi zkomplikovat život nakažené osoby a trvale poškodit zdraví jejího budoucího dítěte.

Osoby výrazně sadisticky zaměřené často nejprve dlouze vzbuzují důvěru. Někdy se jedinci systematicky snaží navodit události tak, aby mohli partnerovi ublížit a nebyli za to trestně stíháni. V komunitě někdy doslova roky formují svůj přístup tak, aby byl obecně přijímaný a považovaný za neškodný nebo za pouhou „libůstku“. Nemusí si uvědomovat hranici, kam mohou události dojít. Například si mohou říkat, že je baví hlavně příprava některých věcí, ale dovést do konce že by je nechtěli a že je to vlastně hra a legrace, každý musí vidět, že je to vtipné a nereálné. Později si mohou říkat, že případná oběť přece musela vědět, do čeho šla, že to sama chtěla a že jí dali hodně šancí, aby z celé záležitosti mohla „vycouvat“.

Pokud člověk sám cítí, že by mohl svým chováním někomu ublížit, měl by se o této věci poradit s odborníkem.